Podívej se bratře, už se úplně setmělo. Když jsme zalézali do Dungeonu bylo ještě světlo a teď po pěti hodinách je už zase tma, ještě štěstí, že je všude kolem tolik světel. Slyšíš to ticho, to nádherné uklidňující ticho, žádný řev, žádný hluk motorů těžké bitevní techniky, dokonce ani jediný výstřel. Vypadá to, že opravdu sebevražedný úkol pro dnešek skončil. Snad si můžeme konečně odpočinout, povolit si atentátnické brnění, sundat přilbu, na chvíli odložit světlonoš, pořádně se nadýchnout čerstvého vzduchu bez hnilobného zápachu a krvavého chtíče. Dnes si opravdu svůj odpočinek zasloužíme a můžeme na sebe být vcelku i hrdí.
Už při samotném sestupu do Dungeonu bylo slyšet burácení motorů znesvěcené houfnice, do kterého se co chvíli ozývá pronikavá rána následovaná dunivým výbuchem. Je to tím, jak se strojovou přesností, v krátkých časových intervalech, metá houfnice smrtonosné střely ničící opevněné linie svých nepřátel. Snažím se zorientovat, přivyknout na tupé světlo umělého osvětlení. Konečně nalézám, přesné místo, odkud se řev raněných a výstřely ozývají. Ano, hned za rohem vlevo kousek od vchodu již dva mocní měří své síly. Boj má svá přísná a přesná pravidla, svou vlastní strategii, dobře propracovaný mechanismus. Do již započatého boje dvou mocných nelze v průběhu vstoupit, usedám opodál. Poslední korekce, promíchání, pár soust kuřecí bagety, chvíle soustředění, napětí roste, jen tak mimochodem po očku sleduji zuřící bitevní vřavu vedle. Když vtom se objevuje další mocný, pár stručných slov, pozdrav a už usedáme bereme své balíčky, poslední promíchání, sejmutí a jde se na to.
Cítím jak mi bije srdce, zrychluje se mi tep. Nabírá se prvních sedum, není to ideální, kardinálské privilegium, nových sedm, první se vmíchává zpět. Je to lepší, mnohem lepší. Už se jde na věc, nemám rád tu nečinnost před každým zápasem. Vteřiny, minuty se vlečou, připadají mi dlouhé a nekonečné. Jediné co špatně snáším, že nikdy nevím kdy budu povolán. Budu dnes v první linii, ve středu nebo ze zapojím až úplně na samotný závěr. Kdo ví? Někdy nejsem povolán na bojiště vůbec, čekám jen v záloze naší knihovny, jindy bývám povolán do hry z hrobu i podruhé. Bože žehnej nám, kolikrát jsem již zemřel byl oživen a povolán zpět, už ani nevím.
Začínáme dobře, první z nás opouští knihovnu a zaujímá bojovou pozici, vyčkává, co asi přijde, ustojím to, honí se hlavou asi každému z nás. Protivníkův bojovník na sebe nenechá dlouho čekat. Je to on… řezník duší. Už ani nepočítám kolikrát jsem viděl tohohle zástupce černé legie v akci, děs, běs, hrůza, jistá smrt jednou ranou. Své jméno řezník si opravdu zaslouží. Ještě vyčkává, zatím zaútočit nemůže, i on zaujímá co nejvýhodnější pozici. S předzvěstí hrozícího boje nikoho nezajímají růsty na burze, všichni se nacpávají, uspišují se požadavky, doplňují se tajné sklady, spoléháme se na božskou inspiraci, až se všem z toho úplně zatmívá. Bitevní vřava vypuká, jednotky se převalují, vítězné body přidělují… , když v tom se objevuje on. Mnohoruké rudé vřeštící monstrum rozsévající kolem sebe jistou zkázu a smrt. Doléhá na nás nejistota, někde v hloubi duše v nás hlodají mírné pochybnosti, můžeme jeho nápor zastavit, jsme na to dobře připraveni… Náš mocný však neponechává nic náhodě, povolává našeho nejmocnějšího… kardinála Dominika. Nikdo by to do toho starého pána neřekl, ale je opravdu nejlepší, ať už v boji s obouručním mečem, tak i v sesílání kouzel. Nelze už ani spočítat kolikrát nám již pomohl a zajistil vítězství naší strany. Vítězí i tentokráte, ačkoliv je raněn, nevzdává se, zaujímá své pozice, dodává nám všem odvahu, vlévá nezranitelnost do našich žil. Další vítězné body, pomyslné váhy se naklání na naší stranu. Konečně přicházím na řadu já. Jsem jen řadový mortifikátor, mé instrukce jsou zcela jasné, zaujmout bojovou pozici, vyčkávat, dokonce ignorovat i kardinála, hledat a naslouchat kacířství. Temné volání je cítit úplně všude, sám se až divím, jak snadno podléhám.Už nedokážu poznat co je dobré a co špatné. Poskvrnění má na mě zcela omračující a otupující účinky, pomalu cítím jak slábnu, mám tak těžká víčka, spát, chce se mi spát. Jen slabě a jakoby z velké dálky slyším hlas, který volá: ustupují, vyhráli jsme, dosáhli jsme první třicítky,…nic dalšího jsem již neslyšel a co se událo pak si nepamatuji, jelikož zcela podléhám temným kacířským zvrácenostem, usínám.
Po chvíli se probouzím, jsem tak slabý, ale po poskvrnění ani stopy, neudržím ani tužku abych vám mohl pořádně popsat co se dnes všechno událo, boj zdaleka nebyl ještě u konce, a já bych vám toho chtěl ještě tolik sdělit…, ale teď, teď už to nezvládnu, mám zase tak těžká víčka, svaly mě neposlouchají, jsem tak unavený, tak moc unavený, snad později. Musím si na chvíli odpočinout,…
Přicházím opět k sobě, probouzím se, zcela očištěn od kacířských myšlenek. A je to tu, můj mocný se právě hotoví k dalšímu klání. Tentokráte začínáme vskutku parádně, bum, bác … už jsem na bitevním poli, ignorace kardinála, poskvrněný a už vtom zase lítám.
Získáváme prvních deset a vypadá to dobře, jenže protihráč v dalším průběhu kontruje, jdu ven, sabotáž, zdokonal se a má to za osum, stav 10:8. O vítězné body se neustále přetahujeme, zkoušíme co se dá, nic není jisté, nic nevychází, ofenzíva střída defenzívu,… taktika se operativně mění každou vteřinu, hlavně zachovat klid.
Z povzdálí, v jakém si mlžném oparu, sleduji mocného počínání, zjevné předurčení, dar osudu, uspíšení požadavku,… tak nějak to asi bylo, možná že v jiném pořadí. Celá naše válečná mašinérie šlape jako na drátkách, hotovíme se k závěrečnému náporu. Na scéně se opět objevuje náš „železný a svatý“, připravuje se k poslednímu drtivému náporu, ještě přežít, soupeřovo kolo, možné vítězství je blízko, vše je krásně rozehrané a najednou pěkně studená sprcha, právě to jediné kolo rozhoduje v náš neprospěch. Mocný ignoroval našeho kardinála, temná návštěva vše dokonala. Tak blízko a přece tak daleko, v krásné vyrovnané hře, kde se neustále přetahujeme o body, prohráváme 30:24, musíme zapomenout, vzchopit se…
Do třetice všeho dobrého jdeme do dalšího souboje, měníme protihráče, mícháme, ještě sejmout balíček, hází se kdo začne, nalízáváme karty do ruky, atmosféra houstne, napětí by se dalo krájet. Zlé časy střídají zlé časy, k boji se připravuje náš bojovník, poslední instrukce, kniha zákona, zaujmout co nejvýhodnější pozici, čekat, zatím je klid, ticho. To dlouho nevydrží … za okamžik se rozpoutává opravdové peklo.
Země se otřásá pod náporem těžké bitevní techniky, ticho střídá řezavý řev motoru, už pochodují, válečný konflikt je zcela nevyhnutelný. Předsunutý protivníkův bojovník se objevuje v našem zorném poli, ještě ho nedokážu rozpoznat, z knihovny je na bitevní pole mizerně vidět, pohybuje se rychle, zabiják, zatím je sám, nemůže do krytu, už je skoro u nás, zaujímá výhodnou pozici, zatím zaútočit nemůže, vyčkává…jistě přemýšlí jak našeho bratra co nejrychleji poslat k ledu, už se nemohu mýlit, je to on,… mishimský vrah stínů Toshiro, prvotřídní nelítostný zabiják, už jenom samotná zmínka o něm budí respekt, běhá mráz po zádech, naskakuje husí kůže, ještě, že je tak špatný střelec jinak bych to s naším bratrem neviděl dobře, ale i tak to bude mít hodně, hodně těžké.
Mám tak špatnou paměť, že si pořádně nevybavuji jak to bylo přesně dál, ale snad něco dohromady dám.
Začínáme druhé kolo, zjevné předurčení, prochází, deset karet, vcelku dobrý list,… tak a… krleš. Náš mocný posílá zabijáka ze hry, ignorace kardinála, temná návštěva a prvních deset je doma. Během následujících kol se na bitevním poli vystřídala celá řada slavných bojovníků, ale žádný z nich dlouho nevydržel, jak rychle do hry přišli tak rychle z ní zas odešli. Poddejte se a zanícená zranění, zahraná bezprostředně po sobě, udělaly své. Téměř stoprocentní čistící účinek zaručen. Náš mocný vysílá do boje dalšího bojovníka,…že by MIA, nevadí, úplné zatmění pomáhá, ještě ven z krytu a můžeme ignorovat kardinála a poskvrnit našeho bratra. Jeden by neřekl jak rychle a snadno se šíří temné kacířské myšleny i v řadách bratrstva. Na naší straně bitevního pole se objevuje kardinál Dominik, aby posílil zcela zdecimovanou víru a potlačil rozpínající se černou sílu. Bohužel jen krátkou, velmi krátkou chvíli zářil jak jasná hvězda na temném večerním nebi než mu vlna poctivosti zlomila vaz, že by zas až tak svatý nebyl? Konec konců se nemůžeme divit, dlouho trvající boje, šířící se temná zhouba zanechávají pozůstatky na duši každého z nás. Na bitevním poli na krátkou chvíli utichly veškeré výstřely a všechny jednotky na obou stranách se stáhly, aby zformovaly své zdecimované řady.
Objevuje se první náznak protiútoku, první bojovník přihází, chytá se do naší primitivní pasti, je smrtelně raněn, umírá. Získáváme poslední vítězné body a v bratrovražedném souboji vítězíme.
Psal se třetí den třetího měsíce dvoutisícjedenáctého slunečního oběhu světa mutant chronicles a v části tohoto světa, zvané Dungeon, svedlo sedm ze čtrnácti mocných souboje o cenné body do celkového vítězství a nadvládu tohoto světa.
Pomalu mi začíná být jasné, že cesta bude ještě dlouhá, náročná, plná iniciativy, dlouhých a krutých bojů neboť chtíče mocných jsou bezmezné, ambice vysoké a vojenské síly zcela vyrovnané, přes málo dílčích úspěchů, není zcela nic rozhodnuto a na celkové vítězství ze čtrnácti mocných, má opravdu každý.
Věřte, můj příběh je pravdivý neboť jsem tam byl a vše viděl z bezprostřední blízkosti.
jsem mortifikátor eMH ,
řadový voják elitní jednotky bratrstva našeho mocného pána
eMH